Rád bych se zamyslel nad tím, jaké byty Praha může vlastně mladým lidem nabídnout. Po mých zkušenostech s různým bydlením a spolubydlením jsem si v hlavě vytvořil několik kategorií bytů, ve kterých jsem bydlel, nebo je třeba jen navštívil. Studentské byty Tak tady začne asi většina lidí, kteří do Prahy přijdou za studiem. Vysokoškoláci jsou většinou odkázáni na bydlení na koleji, které opravdu není zrovna ta nejlepší volba, nebo na nějaké dostupné společné bydlení s dalšími lidmi. Koleje jsou dnes totálně přeplněné a pokud nejste opravdu zdaleka, tak vám ji stejně nedají. Mají i určité výhody – například se zde sejdete na jednom místě se spoustou dalších studentů a máte mnoho možností se seznamovat. Sám jsem se šel na pár kolejí v Praze podívat a rozhodně to není nic extra. Pokoje jsou často opravdu dost malé, a taky ne zrovna komfortně vybavené. Často jsou po předchozích obyvatelích v desolátním stavu a potřebují nutně minimálně vymalovat. Cenově to často vyjde i dráž, než bydlení ve společném bytě s dalšími lidmi.
Byl jsem tedy nucen nelézt si nějaké společné bydlení. Začal jsem se zajímat o to, kolik mě to asi tak bude stát. Nejdříve jsem se hodně vyptával svých starších kamarádů, kteří již takto své bydlení, alespoň dočasně, řeší. Většina mi říkala, že za slušný pokoj v Praze dám minimálně tak 3 500 korun za měsíc. Po krátkém vyhledávání jsem dospěl k názoru, že to je opravdu minimální částka, pokud chcete vlastní pokoj, ve kterém můžete rozpažit, aniž byste se dotkli rukama zdí. Často jsou nabízeny pokoje sdílené, což opravdu nebylo nic pro mě. Když nechcete do squatu, musíte chvíli hledatPři svém prvotním hledání bydlení, které není u rodičů, jsem absolvoval návštěvy v podobných sdílených bytech. Zjistil jsem, že lidé o sobě často na internetu nepíší zrovna pravdu, když se snaží nalákat nové spolubydlící – když někdo napíše že má rád zvířata a rád by bydlel s někým kdo s ním lásku ke zvířatům sdílí, nenapadne vás hned, že má doma dva docela velké psy a k tomu terárium se obrovským pavoukem. Často jsem si také říkal, že třeba děvčata budou pořádná a že nebudou mít doma nepořádek – když jsem navštívil pokoj, kde bydlely dvě slečny a spatřil jsem hromadu špinavého prádla v koupelně, radši jsem rychle utekl. Na internetu lze naštěstí nalézt různé stránky s poměrně bohatou nabídkou. Já jsem nakonec měl štěstí na Facebooku ve skupině spolubydlení v Praze. V této skupině je poměrně aktivní komunita, kde se lze doptat na spoustu informací. Lidé používají Facebook jako takovou výkladní skříň svého života, takže si taky můžete svoje potencionální spolubydlící alespoň virtuálně poznat. Není od věci se s těmito lidmi ale setkat i v reálu, protože při osobním setkání se rozhodně poznáte mnohem lépe. Paneláky jsou trochu depka Čeho je v Praze opravdu dostatek jsou paneláky. Betonové králíkárny, sídliště …. Lidé tomu říkají různě, často se na ně pohlíží s poměrně velkým despektem. Vzhledem k tomu, že sám jsem celý život bydlel kousek za Prahou v rodinném domku, nedokázal jsem si nikdy moc představit, že bych se do paneláku nastěhoval. Realitou však je, že v panelácích bydlí stovky tisíc lidí nejen v Praze. Nakonec jsem i sám skončil v paneláku a z počátku jsem z toho neměl zrovna dobrý pocit. Sídliště jsou většinou na okrajích Prahy a opravdu jsou to takové králíkárny, kde je hodně lidí na jednom místě. Bydlel jsem nakonec takto s jedním kamarádem dva roky. Zpočátku jsem měl pocit, že jsem stal jedním z masy lidí, kteří pouze proudí od metra do králíkárny, ale docela jsem si po chvíli zvykl. Výhoda bytu byla rozhodně v tom, že tu všechno dobře fungovalo, v bytu dříve bydlel majitel s rodinou, než se odstěhoval a byl v dobrém stavu. Celý dům byl i dobře zateplen, takže tu rozhodně bylo větší teplo než třeba v činžácích v městských částech, které jsou více “IN“.
0 Comments
Leave a Reply. |
Archives |